Hobit - 1. část

Cesta je dlouhá stovky mil,
kéž bych se včera neopil,
předtím, než jsem na cestu se dal,
kam Gandalf nás vede dál.
Ale tuto cestu zvládnu snad,
ale budu se hodně bát
zlobrů, kteří nás pokusí se sníst
Ale Gandalf přijde. Jsem si jist.
A půjdeme dál, přes elfí kraje,
kde ani za tmy zloba nevyhraje,
půjdeme dál, přes vrcholky hor,
a přežijeme útok na tábor,
ale skřetům nepodlehne žádný z nás,
jen já zůstanu tmě na pospas
a budu muset prokázat svůj um,
aby mě nesežral lstivý Glum,
ale pak uteču a Glum bude plný zlosti,
vezmu prsten neviditelnosti
a připojím se zpět k trpaslíkům,
a k nejlepšímu ze všech kouzelníků.
Ale naše cesty přepadnou zlí vlci,
přátelé skřetů nazývaní Vrrci,
a se skřety na nás budou vésti hon
a my vylezeme na nejvyšší strom.
Zapálené šišky budou létat po okolním poli
a nakonec budeme zachráněni orly,
kteří nás odnesou do svého hnízda,
odkud začne naše další jízda.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 2.12.2012 20:08:07



Reklama

„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich