Ostrov

Je skrytá, země zapomnění,
ošlehaná větrem, zalitá vodou,
hrouda skrytá tam, kde prý nic není,
ne každý má to štěstí, najít tam cestu svou.

Hrubí neprojdou, jen čestní mají právo tam být
a i přes veškeré snahy, zločinci nedobudou tuto zemi,
má mnohá jména, avšak Eden je jí přezdíváno
i mnozí vstupují, každý večer, každou noc i každé ráno,
s nimi jde uvolnění, neboť pryč jsou všechny jejich šrámy,
hojností překypující svět, v něm mohou spát i bdít,

Wasabi i horký čaj, veškeré slasti naleznou v okolí,
ale jen někteří pochopí pravý účel tohoto světa,
ti usednou v myšlenkách a věčném rozjímání,
střípky jejich duše jsou poté u smrtelných k mání,
odrazy jejich myšlenek, sem tam věty, sem tam slova,
neutichnou, ale stanou se darem z ostrova, kde rány nebolí.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 12.01.2014 14:00:00



Reklama

„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich