Vrahovo loučení

Padám do hloubi svého podvědomí,
svědomí mě zradilo, a tak nemůžu dál,
přál bych si, ať mne někdo zlomí,
vědomí, co jsem zničil, kolik životů jsem vzal.

Král je ten, kdo myslí před svými činy,
jiný musím být, odlišným se stát,
smát se nedokážu, sžírá mě pocit viny,
stíny mých obětí, těch se nepřestanu bát.

Lhát mohu už jen sám sobě,
tobě ne, nikomu, nikdo mi už nevěří,
stěží by mi věřili, když je kvůli mně tolik lidí v hrobě,
době této dávám sbohem, mé kufry stojí u dveří.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 7.11.2013 14:00:00



Reklama

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich