Fantazie

Tak se uvolni a popusť uzdu fantazie,
trocha šílenství, tak to tě přece nezabije,
všechno trápení se v okamžiku navždy skryje,
a v tvých nápadech zas zavládne anarchie.


Vzpomeň si, jak spávali jsme u jezera,
radostné zážitky, které jsi dávno zapomněla,
odrazy plamenů zářily do pološera,
ty jsi tam s námi seděla i neseděla.

Tak se uvolni a popusť uzdu fantazie,
trocha šílenství, tak to tě přece nezabije,
všechno trápení se v okamžiku navždy skryje,
a v tvých nápadech zas zavládne anarchie.


Poslouchej, slyšíš, jak v dáli potok šumí,
vzpomeň na údolí, jak všude kolem rostly stromy,
to, co jsme dělali, dnes pro nás jsou jen nerozumy,
ale ta představa že my jsme lovci, oni pumy.

Tak se uvolni a popusť uzdu fantazie,
trocha šílenství, tak to tě přece nezabije,
všechno trápení se v okamžiku navždy skryje,
a v tvých nápadech zas zavládne anarchie.


Probuď se a sleduj se mnou východ slunce,
vzpomeň si, jak lovili jsme v řece sumce,
a jak jindy zas rýžovali jsme zlata unce,
jak jsme lehávali, oddechovali jen lehounce.

Tak se uvolni a popusť uzdu fantazie,
trocha šílenství, tak to tě přece nezabije,
všechno trápení se v okamžiku navždy skryje,
a v tvých nápadech zas zavládne anarchie.


Poslouchej, jak tvoje srdce rychle buší,
to jsou vzpomínky, propojené v našich duších,
možná budeš chtít občas nějakou slzu sušit,
ale pro pohodu, snad není nic jednodušší.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 6.03.2013 15:46:02



Reklama

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain