Temné vzpomínky

Tvé ruce mi trhají kůži,
mé svaly jsou pryč, zbyla jen krev,
už nemám co ti dlužit.
Chceš mě zabít? Tak se tref!

Není nic, co mi můžeš vzít,
jen mou duši padající ke dnu,
však myslíš si, že budu tě chtít,
až zpět na nohy se zvednu?

Ano je to tak, prolomím svět,
zrůdný, jak strašlivý sen,
a budeš mě míti zpět,
život nahrne se do mých vén.

Ty můžeš za mé trápení,
můžeš taky za bolest.
Jak vůbec, plný zmámení,
jsem mohl skočit na tvou lest?

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 22.01.2013 20:06:05



Reklama

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich