Neutuchající

Svit věcí, jejichž budoucnost se proměnila v prach,
tvoje srdce odolává, přes všechna má naléhání,
ale jsi to jediné, z čeho jsem měl kdy strach,
rád bych šel s tebou po zelené stráni.

Stráni, jež znamená život, dal bych ti rudé květy,
důkaz mých citů k tobě, které hoří věčným ohněm.
Moje smysly střílí, bodají do mě jako bajonety,
ale ty se nezastavíš, bezcitně projdeš kolem.

Třeba si jednou vzpomeneš, na stín osoby,
která kdysi žila jenom kvůli tobě.
Možná to bude čas, kdy zpřetrháš její okovy,
anebo zapláčeš na jejím čerstvém hrobě.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 29.11.2012 06:29:08



Reklama

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich