Ztracená básnířka
Slovo za slovem, větu za větou, své myšlenky nechává na papíru,
sleduje války napříč planetou, svou duší však chce míti v míru.
Své srdce má zlomené, stojí na životní čáře,
všechno se změnilo prostým „ne“, řečeným u oltáře.
Tak píše větu za větou, slovo za slovem, přestane psát a zmizí,
vždyť básně jsou, co zbylo jen, z doby před životní krizí.
Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:
Vloženo: 7.01.2013 01:02:11