Poslední ráno

Proudy krve poté, co sis život vzala,
slunce svítící přes okno na tvou tvář,
černá růže, již jsi do sklenice dala,
ztratila barvu, ztratila cit, ztratila zář.

Kolik času mohlo ti ještě zbývat,
kolik vět jsem ti ještě mohl říct,
kolik špíny musela bys smývat,
abys opět měla vůli žít.

Kéž bys zvládla radovat se z mála,
kéž bys zvládla za svým štěstím jít,
proudy krve poté, co sis život vzala,
který sis však nikdy nemusela vzít.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 3.04.2014 18:43:21



Reklama

„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich