Zlomen

Kam kráčí moje duše,
kopyta tlučou do kočičích hlav,
naděje zanikla spolu s deštěm,
už není nikdo, kdo znal by moje jméno,
kůň na nádvoří jen neklidně kluše,
ulicí kráčá rozvášněný dav,
prach víří se, jak vítr letí městem,
hlavy, nohy, těla, všechny už se ženou
a první láme moji duši a i ruce.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 27.03.2014 21:52:49



Reklama

„Vždy odpouštějme svým nepřátelům, nic je nedokáže víc rozzuřit.“ Oscar Wilde