Jehla

Jako jehla na moři slzou rozpálená,
pluji si životem ztracená v srdci,
přes muže a ženy, známá však bezejmenná,
letěla bych, však jsem v těle jako v kleci.

Má podoba mění se, stárnu, ztrácím víru,
jenom slib vyřčený mne nechává při vědomí,
z propasti pekelné již dlouho cítím síru,
a moji „přátelé“ mne tlačí směrem k ní.

Stále nevím, kolik toho ještě zvládnu,
poté, co mi život tolik štěstí vzal.
Kdybych byla květinou, řekla bych, že zvadnu,
ale já se nevzdám a půjdu k štěstí dál.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 26.03.2014 16:00:00



Reklama

„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ Jan Werich