Dopis příteli

Příteli, postůj a pohlédni na mě,
tvá tvář se změnila, nemůžu tě znát,
už je to dávno, co nabídls mi rámě,
ty chvíle až na věky budou mne hřát.

Příteli, postůj a nekráčej dál,
zůstaň a napij se, vždyť víš, kdo jsem,
vzpomeň si, co všechnos mi dal a vzal,
byl jsi tu a rázem se po tobě slehla zem.

Příteli postůj a zvedni svou tvář,
naše dny skončily, už nevrátí se zpět,
když jsme se rozešli, šla z tebe zlatá zář,
pokračuj v cestě a dál zachraňuj svět.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 21.03.2014 20:23:31



Reklama

„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich