Vstříc osudu

Alejemi, cestami i pěšinami
bosky pokračuji v cestě,
fakule hořící spaluje mé šrámy,
galejí pluji v roztrhané vestě,
galejí, kterou vybral jsem si sám.
Lesem bloudím a ztrácím směr,
pomalu přestávám vědět kudy kam.
Strach už se přikrádá, vylézá z temných děr,
strach, který vede mě dál.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 30.01.2014 14:00:00



Reklama

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich