Julie nepoznaná

Já sama bloudím dál,
ustaraná, svět jakoby se bál,
lásku svou chtěla bych už mít,
i kdybych měla na konec světa jít,
extrémní je touha má,
doufám, že je tam někde on a že si říci dá,
celým svým srdcem chtěla bych ho mít,
extází by mi bylo po jeho boku dlít,
ráno však nastane a já budu stále sama,
ale přesto se zachovám jako dáma.

Křičím v mé mysli, však moje rty mlčí
a moje oči, přec suché, tak brečí,
přítomnost mění se v údolí žalu
už to dál nesnesu, hledám si skálu,
letět však nezvládnu a mé nitro by se bálo,
esa již netahám, už zbylo jich málo
tápu, já hledám tě, prosím, pomoz mi ze tmy
objev se a dej mi polibek letmý
vážit si tě chci, chci jen tvojí být
a jen tobě sloužit, jen pro tebe žít.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 26.01.2014 14:00:00



Reklama

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich