Poslední tajemstí

Jasným světlem hledím vstříc svému osudu,
osudu, svázanému s tou jedinou chvílí,
stále jsem ztracen, ale snažím se najít cestu
evropským světadílem dál, snad je to zde skryto,
poslední tajemství, které mi kdy zbylo, je někde tady,
hrobkou zakryté, možná, nebo je na něm zaseto žito
i proto musím pátrat dál, nemaje nic, jen tuto starou vestu,
neusnul bych, musím hledat dál, zapojit všechny svoje síly,
existuji jen proto, přestože nevím, zdali to tajemství dobudu.

Gomi, tohle jméno nosím už dlouho,
rád bych s ním byl ještě mnoho chvil
a věřím, že se tak i stane,
nikdo však není s to, aby cesty osudu pochopil,
takže moje víra není ničím víc než pouhou touhou.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 19.01.2014 14:00:00



Reklama

„Proti blbosti i bohové bojují marně.“ Jan Werich