Síla zvaná rozum

Jablka červená lesknou se v ranním svitu
a tvorové uchváceni jsou tou barev hrou,
mnozí z nich tuto krásu vídávají po probuzení,
euforii vyvolávající hru, na níž jablka a listy dřou
s pílí každý den hned po úsvitu.

Ráno totiž dělá den a mnozí tvorové se činí,
ovšem každý ve svém stylu a jak se zrovna daří,
budují si příbytky, hlídají domov a shánějí něco k jídlu,
explozi odhodlání je možné vidět třeba v mravenčím bydlu,
rychlost a úsilí, není zde nic, co jejich snahy zmaří,
tak jsou si všichni podobní a přitom strašně jiní.

Jen jedno je jasné, že se snahou jde všechno snáze
a kdo je pilný, ten nakonec dobude své cíle,
i přesto je lenost důležitým prvkem vývoje,
může za to právě ona, že vznikly mnohé vědecké cíle,
elektřina, automobily a další věci, s kterými se nám žije blaze.

Možná je chyba na lenost spoléhat,
co nás může naučit, co nám může dát?
Celkově se však bez ní obejít neumíme,
rasa lidí převažuje v myšlení, to je její přednost,
i když si mnozí myslí, že myšlení je přežitek,
máme jej jako dar, je to ten největší skvost,
mnohdy zrádný, ale jindy plně vyrovná se síle,
on je to, čeho bychom se měli bát,
neboť může být náš vůdce, ale taky kat.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 16.01.2014 14:00:00



Reklama

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich