Venku na ulici

Venku na ulici pušky střílí,
na popravištích končí moji přátelé,
už všichni odešli, všichni milí,
skončilo všechno veselé.

Venku na ulici se lidi bijí,
zmizela láska a zmizela čest,
a všichni okolo svým blízkým těla kryjí,
musím zmizet, jít na vlastní pěst.

Zmizela lítost a zmizel cit,
jak jsme to všechno mohli dovolit,
nevím, přemýšlím, plní mě zlost,
v hlavě myslím na minulost.

Venku na ulici, zůstal jenom prach,
chci utéct, ale nevím kam jít,
boje už skončily, zůstal jen z něj strach,
ale i naděje, že budu žít.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 15.12.2013 14:00:00



Reklama

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain