Pravda

Ztrácím se v myšlenkách na minulost,
nebeský most a křídla bílá.
Křivda na sebe černý kabát vzala,
řetězy ukovala, stále ve mně žila.

A i dnes sídlí ve mně, jak těžké závaží,
nikdo si mě neváží, to není fér.
Teď už jen z dálky sleduji jejich hodokvasy,
dřív jsem pěl s jejich hlasy, já, starý Lucifer.

Jednou však zastavím, nebudu mířit dolů,
vrátím se k jejich stolu, pojísti večeři.
Nebudu za špínu, můj plášť zas bude čistý,
to jsem si celkem jistý, vždyť pravda vítězí.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 12.12.2013 14:00:00



Reklama

„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich