Polární noc

Paprsky slunce míří do kraje,
prstence světla září na naše tváře,
skýtají nebezpečí, však jejich záře i dobrá je,
slunce jde spát, vzbudí se zas na jaře.

Celý kraj je skryt v temnotách,
pluky vojáků i obyčejní lidé,
jistě mnozí z nich mají ze tmy strach,
modrá obloha však na jaře zas přijde.

Rouhači tvrdí, že jinde je to jiné,
obvykle vychází prý slunce každý den,
logiku to nemá, tak ať rouhač zhyne,
houštiny temnot teď halí svět jen.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 24.10.2013 14:00:00



Reklama

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich