Bezvědomí

Bílé světlo dopadá na podlahu,
slyším hukot říček z hor,
vydávám teď marnou snahu,
podívat se za obzor.
Mé nohy jsou mi cizí,
stejně jako zbytek těla,
a navíc společnost už mizí,
zbývá jen prázdná temná cela.
Ovšem zmizet nemohu,
aniž by se o tom dozvěděli,
tak zůstávám v brlohu,
ležící na posteli.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 29.11.2012 08:17:50



Reklama

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich