Společnice

Můj život s tebou získal zcela jinou tvář,
roky kolem nás běžely jak podivný sen,
chtěla jsem ti být blíž, ne abys‘ byl nakonec sám.
Nakonec tvou duši i tvé tělo prostoupila zlatá zář,
byl jsi jiný a přec stejný jako první den,
avšak mě byl v konci osud blízký vlku v pasti dán.

Když slyšela jsem tvoje srdce bít,
věděla jsem, že jsi zcela jiný,
stala jsem se ti společnicí jen a ničím víc.
Přistihla jsem se o tobě snít,
chtěla jsem tě políbit a nemít pocit viny,
kromě zlomených srdcí však nezbylo nic.

Našel jsi mě ve svatební den,
na mnoha místech se náš smích rozléhal,
když jsme si zrovna nehráli na hrdiny.
I když z mých vzpomínek nezbyl ani sen,
v těch tvých kousek mne žije dál,
přestože jsi zase někým jiným.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 21.07.2013 23:40:29



Reklama

„Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“ Oscar Wilde