Zimní válka

Z úst mi teče krev,
v břiše mi zeje hluboká díra,
jsem na kolenou, padám k zemi.
Není pravda, že se tak dnes neumírá.
Z mého hrdla vyšel řev.
Vždyť padlé zvíře a padlý člověk totéž jsou.
Mí bratři vzpomínají jdouce ulicemi.
Prach halí veškerou zkázu,
rány ve zdech i padlou suť,
mrtvé, ležící na silnicích,
raněné vojáky, jimž se zrak nikdy nevrátí zpět.
A všichni myslí na domov.
Někteří touží po svých vinicích,
jiní by rádi spatřili svůj koňský chov.
Proto se ptám a ty posuď,
co všechno je třeba ještě vytrpět,
teď, v době největšího mrazu.
Stejně všichni zahynou.

Líbila se vám tato báseň? Podělte se o ni:

Vloženo: 16.07.2013 00:01:45



Reklama

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich