Článek: Hobit podruhé

Před pár týdny vyšla druhá část filmové adaptace Hobita od J. R. R. Tolkiena. Abych pravdu řekl, přistupoval jsem k ní docela skepticky, přeci jen, první část mě dvakrát nenadchla, ale zvědavost ve mně zvítězila.

Celý film bych z mého pohledu rozdělil na dvě části – první třetinu a zbytek. Začátek mi připadal poměrně zajímavý. Přestože mnoho scén nebylo podle mých představ, myslím si, že se jednalo o poměrně zajímavou podívanou.

Zbytek filmu pro mě ovšem znamenal příliš mnoho otázek a všechny začínaly slovem „Proč“. Proč tolik změn? Mnohé scény byly oproti knize zkráceny, což by se dalo pochopit, kdyby byl Hobit natočen jako jeden film, ale ne jako trilogie. Navíc kvůli těmto úpravám se výrazně změnil celkový charakter některých postav a důležitost některých situací. Mimo to zde produkční tým vytvořil dějové konstrukce, které se v originálu nevyskytují (a teď nemyslím černokněžníkovu linii, protože, přestože je v knize pouze krátce zmíněna, je důležitá pro děj Pána prstenů). Zde se nabízí otázka, je tedy snahou týmu Petera Jacksona vytvořit adaptaci Hobita nebo se jím inspirovat? Jestliže inspirovat, proč se drží knihy tak striktně, v opačném případě, proč nezanechá původní knižní momenty tak, jak jsou a vytváří neexistující bitvy navíc?

Jak je asi z předchozího zřejmé, Hobitem jsem zklamán. Upřímně, nejsem až tak závislý na tom, aby byl děj filmu přesně podle knihy, protože mnoho filmů získalo na zajímavosti právě změnou oproti originálu. To ovšem není případ Hobita, z toho se úpravami stala nesmyslná fraška, která původnímu dílu nesahá ani po kotníky. Ke kvalitě titulků se radši ani vyjadřovat nebudu. Škoda.

Líbil se vám tento článek? Sdílejte ho:

Vloženo: 2013-12-24 14:00:00



Reklama

„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich