Článek: Příliš očekávaný Hobit
Abych pravdu řekl, z filmového zpracování Hobita mám rozporuplné pocity. Přestože jsem velkým fanouškem předlohy, ve většině scén mi změny v ději (odbočky, souslednost aj.) nevadily, ale pojďme to vzít postupně.
Přestože jsem k filmu přistupoval spíše s odstupem, moje špatné pocity opadly už v prvních momentech filmu. V těchto momentech se setkáváme s postavami, které známe z Pána prstenů – „starým“ hobitem Bilbem a jeho synovcem Frodem, kniha, Hobit aneb cesta tam a zase zpátky, se teprve rozepisuje a mezitím, co jde Frodo čekat na příjezd čaroděje Gandalfa (tedy na okamžik, který se stal jednou z prvních scén filmového Pána Prstenů), Bilbo se noří do vzpomínek na jeho dobrodružství… plného dojemných momentů i humorných dialogů. Zejména právě dialogy mi připadly dobře zpracované a to zejména díky tomu, že kde to bylo možné, byly použity dialogy přesně převzaté z knihy a jindy je právě Gandalfovo mlčení či mumlání pod vousy důvodem k upřímnému smíchu. Ve většině případů mi nevadily ani změny v pořadí jednotlivých scén nebo v jejich pozměňování a to zejména tam, kde nebyla logicky možná jiná forma ztvárnění řeči vypravěče.
Bohužel ony špatné pocity se do mě v průběhu filmu začaly vracet a to kvůli věcem, nad kterými se tvůrci nezastavili a neuvědomili si jejich problémovost. Tak se dostáváme do situace, kdy některé scény mohou působit velmi matoucím dojmem na ty, kteří nečetli předlohu a bohužel některé i na ty, kteří ji četli. Naneštěstí je jich v celém filmu víc než dost. Ale to, že všeho moc škodí, se projevilo zejména na postavách. Přestože chápu, proč tvůrci představili skřeta Azoga již v prvním filmu (bylo to logičtější, než aby jeho úlohu v příběhu vysvětlovali až na poslední chvíli), dali mu příliš mnoho prostoru, čímž mi zkazili požitek z několika jinak hezkých scén. Z podobného důvodu se mi film znelíbil v souvislosti s čarodějem Radagastem Hnědým. Jsem rád, že byl do filmu přidán i když se scény s ním v knize vůbec nevyskytovaly, ale prezentovat ho jako (doslova) plesnivého starce, který je závislý na „houbičkách“, to výrazně překročilo meze zdravého rozumu (ano, má být poněkud bláznivý, ale tohle už je příliš). Tyto charakterové změny se dotkly téměř všech postav, ale poslední, o které se chci rozepisovat, je čaroděj Gandalf. Magii v knižní podobě Hobita a Pána prstenů mám rád zejména proto, že se vyskytuje velmi omezeně. Bohužel za kouzla, která předvádí Gandalf v Hobitovi, by se nemusel stydět ani Harry Potter. Tedy v jedné scéně, protože o pár scén později běžným „tolkienovským“ způsobem pouze zapaluje šišky (a ve výsledku to vypadá strašně). Ale nejenom tvůrci filmu si zaslouží kritiku, protože za skutečně nejhorší součást filmu považuji české titulky. Když objevím chyby v titulkách na internetu, nezlobím se, protože jejich tvůrci jsou pouhými fanoušky a amatéry. Jenomže od oficiálních titulků si člověk slibuje něco víc. Problémy s překlepy, gramatikou (zejména ohledně času vět) jsou maličkostí oproti chybám v samotném překladu a co mě osobně nejvíc vadilo, z mého pohledu špatně zvládnuté vykání a tykání.
Přes to všechno bych film Hobit: Neočekávaná cesta neodsuzoval. Filmu nejvíce uškodilo divácké očekávání, které bylo také spojeno s délkou příprav a natáčení filmu. Bohužel pro mnohé byl film z těchto důvodům zklamáním (a musím říct, že i pro mě). Ovšem když se oprostíme od těchto myšlenek, nejde o vyloženě špatný film, jenom jeho potenciál mohl být více využit. Ovšem tento film má připravená dvě pokračování, takže výsledné hodnocení je ještě daleko.
Líbil se vám tento článek? Sdílejte ho:
Vloženo: 2012-12-24 15:29:44