Článek: RPG Gothic baví i po 12 letech

Když jsem asi před šesti lety začal hrát hru Gothic, netušil jsem, že mě uchvátí na tolik let. Když jsem ji nyní opět rozehrál (a dohrál), znovu jsem se ponořil do zvláštního příběhu, neobvyklého herního prostředí a na svoji dobu pokrokového herního systému. Přestože hra poprvé vyšla již v roce 2001, věřím, že by po přepracování dokázala velice zaujmout i ty, kteří se s ním dosud nesetkali.

Příběh začíná jednoduše. Na pozadí typického konfliktu mezi skřety a lidmi je strategickou surovinou magická ruda. Protože její spotřeba stále stoupá, jsou všichni trestanci donuceni k těžbě a jejich případným útěkům měla zabránit magická bariéra. Ovšem z neznámého důvodu bariéra nabyla neočekávaně velkých rozměrů a mimo jiné uvěznila i mágy, kteří ji vytvářeli. Obecná fakta končí a úvodní video se zaměřuje na neznámého trestance. Dostává dopis pro mágy, padá skrz bariéru do rybníka v trestanecké kolonii a dostává poprvé přes hubu.

V tomto okamžiku se hráči otevírá celý svět, nebo spíš celá Kolonie a hráč se může de facto vydat kamkoli ho jeho herní nohy zanesou. Ovšem mapa je uzpůsobená k tomu, aby hráč, pokud není vyloženě rebel, skončil ve Starém táboře, kde se dozví základní informace. Poté je již na něm, zdali v něm zůstane a začne nosit jednu z červených zbrojí tzv. Stínů, nebo se přidá k některému ze dvou zbylých táborů. Každé z těchto míst má svá specifika. Nedá se vyloženě říct, že by jedno bylo „lepší“ či „horší“, každé ovšem vyznává jiné hodnoty. Zatímco si lidé ze Starého tábora užívají prostředků získávaných z obchodů s králem, ostatní se snaží ostošest, aby se z Kolonie dostali pryč. Nový tábor je místem různorodých osobností. Na jedné straně jsou zde bandité, kteří, pokud zrovna neodpočívají (což zabírá podstatnou část jejich dnů), přepadají konvoje od krále do Starého tábora a poté se radují ze získané kořisti. Na straně druhé jsou zde žoldáci, kteří se starají o ochranu mágů tzv. kruhu vody, kteří se snaží odpálit bariéru pomocí obrovského množství nasbírané rudy. Poslední tábor leží v bažinách, jeho obyvatelé věří, že je osvobodí jejich bůh jménem Spáč a snaží se získat vidění pomocí kouření „drogy z bažin“ – prostě veselá parta. Je ovšem mnoho dalších míst, na která se hráč může vydat, na většině z nich jej však s minimem životů a bez pořádné výbavy, tedy ve stavu, v jakém je herní postava na začátku většiny her tohoto typu, čeká jen jistá smrt.

Na svých cestách může hrdina potkat mnohá monstra. Některá patří mezi klasiky fantastického žánru (například goblini), jiná ovšem patří mezi Gothicova specifika (vlastně většina – mrchožrouti, krysokrti, číhavci a další všudypřítomná havěť). Avšak velice zajímavou součástí je sledovat počínání jednotlivých neherních postav. Tato hra totiž není tvořena okolo hrdiny, tato hra žije. Postavy můžeme zastihnout u zcela běžných úkonů, někdo si ráno oplachuje obličej ve vodě u hradu (radši nevědět, co za splašky v ní může být), vojska cvičí na náměstí, někdo pokuřuje, ale večer se všichni odebírají k spánku. Ale neznamená to, že nereagují na aktuální situace, zkuste se kolem někoho plížit nebo mu vlézt do chatrče a uvidíte, jak dotyčného začne svrbět ruka na jeho zbrani.

Přestože je Gothic na trhu již 12 let, pořád jej zvládám obdivovat. V rozsáhlém světě je stále mnoho tajemství a pro mě neobjevených míst. Přestože grafika je na dnešní poměry dosti primitivní, je toho mnoho, co jej může nahradit, zejména tedy spád příběhové linie. A pokud jste pookřáli a chtěli byste si tuto hru zahrát, poradím vám pouze tři věci – UKLÁDAT, UKLÁDAT, UKLÁDAT. A to hned ze dvou důvodů. První je obtížnost hry a neexistence nějakého druhu vzkříšení (zemře-li postava, už nevstane, smiřte se s tím), druhá je problém s dnešními počítači, hra může v neočekávaný moment spadnout a vy tak můžete ztratit podstatný postup v ní. Ale i přesto patří i nadále mezi mé nejoblíbenější hry.

Líbil se vám tento článek? Sdílejte ho:

Vloženo: 2013-06-09 23:16:45



Reklama

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich