Článek: Jakub a jeho pán - vztahy, židle a bůh

Nejsou to ani dvě hodiny, co jsem se vrátil z brněnského Městského divadla, kde jsem strávil 2 hodiny veselí u činohry Jakub a jeho pán. Toto dílo z pera Milana Kundery bylo brněnskými herci velmi pěkně zpracováno. Charaktery postav, paralelní děje, maskérská i kostymérská práce - to vše bylo zvládnuto na jedničku a vše dohromady nám dalo možnost nahlédnout do dějově současných i minulých osudů Jakuba, jeho pána a hospodské z putyky, kterou minuli cestou. A na těchto příbězích pro mne nejzajímavější bylo krásné prolínání jednoho příběhu do druhého a přestože tyto příběhy probíhaly současně, daly se krásně pochopit dějové linky jednotlivých vyprávění. Kostýmy a masky byly také na velmi dobré úrovni (přestože když jsem viděl Jakuba, myslel jsem částečně na Bilba Pytlíka z Hobita a Pána prstenů). Na maskách bylo krásně vidět, kdo je vyššího a kdo nižšího postavení, neboť známá přehnanost šlechty 18. století v pudrování se projevila i v této hře. Co se týče kulis, stačily v podstatě tři. Dva stoly s židlemi a jedna speciálně vytvořená "věc". Tato věc byla použita jako lodní můstek, schody na půdu i dveře do komnaty pánovy milované, vždy ji stačilo nějak otočit. Perlou byly ovšem rozmluvy pána s Jakubem o jejich spisovateli, protože je to asi první dílo, ve kterém jsem se s něčím takovým setkal.

Pokud jde o záporné aspekty hry, vlastně jsem na ně ani nenarazil. Po celou hru jsem byl děním na jevišti upoutám natolik, abych si nevšímal detailů a nic (ze záporného hlediska) výraznějšího (co by, jak se říká, trklo do čela) se na scéně nestalo.

Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat celému tvůrčímu týmu za výborné představení a budu se těšit na svou další návštěvu do Městského divadla Brno.

Líbil se vám tento článek? Sdílejte ho:

Vloženo: 2012-11-29 23:27:48



Reklama

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich