Článek: Nový pohled na klasický milostný příběh

Příběh filmu Anna Karenina není nijak složitý, vdaná žena se zamiluje do šarmantního vojáka a to je v podstatě vše, o to zajímavější je způsob prolínání jednotlivých scén a scény samotné. Knižní předlohu od Lva Nikolajeviče Tolstého jsem bohužel nečetl a tak nemohu ani srovnávat.

Ve velké míře se na ozvláštnění podepsal jeden spíše divadelní prvek – „štronzo“, tedy záměrné zastavení všech postav (tedy mimo jedné či dvou). A v duchu divadla se celý film nese ještě díky jednomu prvku. Rčení „prkna, která znamenají svět“ je zde využito doslova, proto jsou mnohé scény zasazeny do divadla jako takového (ku příkladu koňské dostihy) a celému filmu to dodává na nadpozemskosti.

Suma sumárum se mi, na rozdíl od mnohých mých přátel, film Anna Karenina v celku líbil. Když pominu jednoduchý děj (který ovšem sám o sobě také není vyloženě špatný, přestože je to klišé) a podívám se na onu formu a koncepci natáčení filmu, je možné vidět mnohé (až nadprůměrné) kvality.

Líbil se vám tento článek? Sdílejte ho:

Vloženo: 2013-01-28 22:38:39



Reklama

„Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde